Ahoj všichni, kdo se trápíte se sf. Jsem tu nová. Chtěla bych se Vás všech zeptat jaké máte zaměstnání a těch co studují se zeptat co studují a čím by se chtěli v budoucnu živit. Já trpím sf od školky a vím, že je to napořád. Největší problém představuje zaměstnání (práce s lidmi). Chtěla bych moc práci samostatnou, bez lidí, ale asi žádná taková ani neexistuje. Prosím, poraďte mi.

Já pracuji 6. rokem v IT a studuji VŠE. Pro lidi se sf je to imho ideální škola, nejsou tam kruhy, v drtivé většině není povinná docházka.
Sf není napořád.
Nalézt dobře ohodnocenou práci bez lidí je problém, v IT se ale takové obory najdou, komunikuješ jen s PC:-)

Když už je tu fórum ohledně zaměstnání,jak to v práci snášíte? Já mám v práci docela problémy,když mi kolegyně dává najevo,že jsem neschopný či že to nezvládám,je mi z toho hrozně.A nejhorší když chci něco udělat a ona mě odstrčí se slovy "běž od toho,já si to radši udělám sama",tak v tu chvíly je mi na mašli.:-( Dá se říct,že jsem v práci neustále vydeptaný a ve stresu a v tom stavu už pak nejsem schopen plnit ani běžné pracovní úkony,co jinak zvládám normálně,jsem křečovitý a třepou se mi ruce,což ještě víc přesvědčuje kolegy o mé neschopnosti.A jak jste na tom vy?

Já jsem po necelých 7 letech z práce odešla. Totálně vyhořelá a unavená. Pořád pociťuji nedostatek energie.

Tak to já ztratit práci,tak je ze mě bezdomovec.

Ahoj všichni,
přes víkend jsem přečetla knihu ,,Škola byznysu“, autor: Robert Kiyosaki. Je to výborná kniha pro všechny, kteří již nechtějí být zaměstnanci ani soukromníky (OSVČ), ale touží se stát majiteli firem a investory. Autor zde o sobě říká, že je bohatý a chce se stát extrémně bohatým. Prošel si i počátečními dvěma krachy, při kterých dlužil miliony dolarů, ale neztratil víru v úspěch. Je to celé dost zajímavé. Doporučuji.

A ty chceš bejt extrémně bohatá?:o) K čemu to je dobrý?
Já teda knížky s takovýma názvama zásadně nečtu. Pokud se ale staneš extrémně bohatou, tak možná svou zásadu přehodnotim:o)

Tino, já extrémně bohatá bejt nechci. Jsem skromný a nenáročný člověk radující se z maličkostí. Dříve jsem takové knihy taky nečetla, ale tahle je opravdu zajímavá. Autor zde říká, že mnoho lidí tráví svůj život tím, že šplhají po firemním žebříčku a přitom si mnohdy neuvědomují, že mohou být těmi, kdo ten žebříček vlastní. Je mu líto lidí, kteří celý život tvrdě pracují (trápí se) a ve stáří mají jen malý důchod. Autor říká: ,,Nepracujte pro peníze, ale nechte peníze ať pracují pro vás.“ On sám má rád svobodu a volný čas. Radí lidem, aby měli stále nějaký cíl. On je bohatý a tak si dává za cíl být extrémně bohatý. Také říká, že těmi nejméně úspěšnými lidmi bývají lidé, kteří se bojí dělat chyby. Jsou svázáni strachem z neúspěchu a nikam se neposunou. To je častý případ u socfobiků, že?

Já teda nechci bejt ani tim kdo šplhá po žebříčku, a už vůbec ne tim, kdo nějakej žebříček vlastní. Tim, že ten žebříček vlastníš, bereš tu svobodu jinejm lidem. Žádný žebříčky by neměly bejt.

Tak já dělám v pásové výrobě,kde se to nezastaví a musím umět rychle reagovat,jednat a přemýšlet,jinak to se to ucpe a oni jsou nasraní,no bývám tak nervózní z té práce.

Tino, já s Tebou souhlasím, že by žádné žebříčky neměly bejt. Ale v tomto světě už to tak je. Ve firmách, ale i v organizacích jsou různá pracovní místa pro méně či více schopné, úspěšné a vzdělané pracovníky. S těmi nižšími pozicemi se smiřují většinou buď líní a nebo neschopní (nemohoucí) pracovníci. Většina lidí chce pracovní postup. Co bys chtěla dělat Ty? Můžeš napsat třeba i jen své vysněné zaměstnání. Zkrátka co bys dělala, kdybys mohla dělat úplně cokoli, bez ohledu na fobii, vzdělání, možnosti, schopnosti, majetek a finanční situaci. A vy ostatní přidejte se také a napište sem své vysněné zaměstnání.

Já pracuju jako účetní, myslím, že to pro socfobika docela jde, ani nemusím moc komunikovat, maximálně uvnitř firmy s kolegy, na který jsem si celkem zvykla. Co nesnáším je audit, když tam přijdou na kontrolu, tak se mi s nima špatně komunikuje a připadám si blbě, když tam mám nějaké chyby. Na druhou stranu jsem v kanceláři skoro celý den sama a někdy za celý den řeknu tak dvě věty a to mě taky deptá. Jsem z toho rozpolcená, nevím, jakou práci vlastně chci. Kdybych nebyla socfobik, chtěla bych dělat průvodkyni nebo veterinářku.

appaloosa: Jasně, že chci nějakej postup, ale než pracovní, tak osobnostní, hmm to jo. Vysněné zaměstnání ... nemám. Chci bejt užitečná a vidět v tom vývoj, smysl. Chci dělat to, co studuju (to bych to jinak nestudovala), sociální práci, ale bejt přitom vnitřně silná, jinak mě to během chvilky semele a já se stanu zatrpklou a nenávistnou... chmm toho se bojim, toho právě.

Tino, zatrpklou a nenávistnou se staneš jen pokud takovou budeš chtít být. Písmo radí: ,,Nedej se přemoci zlem, ale neustále přemáhej zlo dobrem.“ Římanům 12:21
,,Nikomu neodplácejte zlé zlým. Opatřujte znamenité věci před zraky všech lidí. Je-li to možné, pokud to závisí na vás, buďte pokojní vůči všem lidem.“ Římanům 12:17, 18
Chtít být druhým lidem užitečná je velmi chvályhodné a ušlechtilé. Ale je to jedna z úplně nejtěžších prací a vyžaduje to opravdu velkou vnitřní sílu. Myslím, že beze vztahu s Tím nahoře to ani nejde. Sloužit zvířatům je oproti tomu radostná práce.

appaloosa: Chtělo se mi napsat něco strašně hnusnýho, ale hrozně jsi mě rozesmála, takže díky!

Vůbec to v práci nezvládám,jsem z toho úplně na prášky,úplně zdeptaný z práce.:-(