Je to asi dost osobní dotaz, ale zajímalo by mě, jak přemýšlíte o svojí budoucnosti? Máte z ní taky spíš strach? Nebo máte pocit, že je naděje, že se váš život něják obrátí k lepšímu?

rozhodne mam nadeji a nic vic nez nadeji,a le to je asi normalni kdyz ted si myslim ze horsi uz to muze jen ztezi bejt :), doufam ze se mi povede sehnat hezkou praci a s tou odezni spousta problemu. Ale taky vim ze realita je takova ze budu rad kdyz budu rad nebo ziskam odvahu uz nikdy nebejt rad :D

Ahoj Toothfairy,... co na tohle napsat.. No, strach z budoucnosti každopádně mám, vždyť mám strach skoro ze všeho, tak coby ne z budoucnosti.. Jak píše Ugo, najít si hezkou práci - to se mi povedlo a místo odeznění spousty problémů jich spíš spousta přibylo :-(... Někdy je hůř a to je to opravdu naprd, ale pak je zase líp.. Musíme věřit, že bude líp, stejně nám nic jinýho nezbývá.. A věřím, Toothfairy, že na tebe hezká bodoucnost čeká.. Moc bych ti jí přála. Teď jen dál bojovat :-)

Tak za těch 50 let bych byl rád, kdybych měl ještě nějáké vlastní zuby, mohl sledovat bez sklerózy v houpacím křesle jednoduché televizní seriály a chápat souvislosti, mél svoje vlastní papuče, družku,která mi dokáže uvařit, psa, kterého budu moci podrbat za uchem, bylo by dobré vidět na písmena v knize - (brýle tolerovány), mít naslouchadlo, které funguje, snad nezažít tolik pohřbů a hlavně bych se rád ohlédl a bez falešné upřímnosti si mohl říci, že to tady stálo za to, že jsem zažil hezké věci a navázal bohaté a hluboké vztahy s lidmi a že snad někomu do života pozitivně zasáhl a on mně též:)

vzhledem k tomu, že každým dnem očekávám konec světa, války,hladomor a invazi z vesmíru tak jen doufám, že za těch 50 let, budu naživu a svět bude víceméně ve stejném stavu jako dnes (lepší už to nebude)

Strach mám, že neni jistý, že seženu práci, která by mi přišla užitečná, případně která by mě nestresovala.
Jinak jsem i na budoucnost zvědavej - jaký to tady bude. Jakej budou mít lidi za 20,50 let životní styl, jaký budou nový poznatky o člověku, jakej bude vzdělávací systém,..., kdybych měl děti, tak jestli budou některé "psychovědomosti" k něčemu a nebo ne...

Jsem určitě nepouč(ž)itelným idealistou, ale věřím, že za 5 let budeme všichni tady jen vzpomínat na doby mizérie. Se skvělými partnery, zábavnou prací a spoustou starostí kolem krásných dětí spíš budeme rozjímat, jak rozjasnit den množství lidí kolem nás, než abychom bědovali nad nesmysly, se kterými se potýkáme sami...

Za 5 let mi bude téměř 23 takže to už budu mít po střední a bude mě čekat krásných pár let na vytoužené vejšce.Budu bydlet s milým chlapem v krásném bytě a budu mít rozestavěný dům kterej si chci postavit po svém tedy podle svého plánu.

Za 10 let mi bude téměř 28 to už budu bydlet v krásném velkém domě se skvělou zahradou a rodina bude téměř kompletní jelikož plánuju že jednou budu i adoptovat nějaké děti.

38-To budu dělat práci kterou chci která opravdu vyžaduje klid tedy osobní klid protože se setkám se spoustou lidí.

téměř v 68 si budu užívat prvních vnoučat...pořídím si ten dvoupatrový byt a půjdu bydlet tam.Dožiju se aspoň 85 nejlépe 95-100 budu mít tři malé pejsky atd..
Neni špatné vydět svou budoucnost optimisticky i když je na první pohled nereálná stejně to tak může být.

ev.kot: To to máš teda dost konkrétní představu:) Zase aby ti ten optimismus zůstal nebo se neotočil, podle mě pomůže, když ta představa bude spíš širší, zahrnovat různý alternativy.

Kdo ví, co chce, může i všeho dosáhnout a učinit se šťastným... Je chyba brát málo, když od života nelze než chtít všechno... Jen dva citáty.

Johnny: taky bych rád jednou řekl, že to tady stálo za to, ale zatím tedy moc nestojí. Nebo třeba stojí, ale s nikým tu radost nesdílím, takže mě to ochuzuje.
Zuzce: Za pět let bych chtěl nemuset na tyhle stránky psát. A místo toho se se zdejšími lidmi setkávat osobně. Častěji a intenzivněji než dnes.

Doufám, že budu jednou moudrá bábuška.

Já se nechci dožít doby za padesát let. Stáří je pro mačku. Chci umřít co nejmladší. Nejlíp v boji.

proti čemu nebo komu bys bojoval?

To ještě nevim. Ale muž má zemřít v boji.

Já si představuju, že budu stará, nemocná, zapšklá s vidinou, že budu muset dřít do sedmdesáti a umřu někde v lepším případě za pracovním stolem, v horším případě při úklidu v hypermarketu na vyčerpání organismu, takže budu přemýšlet o tom, že si koupím pistoli a někde se v klidu odbouchnu ...