Zkusil jste někdo jít na sociální fobii po hlavě? Ale úplně natvrdo? Jak se navodíte do stavu, že se před lidmi cítíte jistě? Já už nevím, co mám ještě dělat. Zase jsem se jednou zúčastnil večerního setkání místních pár studentů, co pracují se mnou a zas jsem do prrrr. mlčel jak ryba! A přitom vím, že se jich nemám co bát. Když jsem si s jedním předtím šel zaběhat, nechával jsem ho úplně za sebou a to má svaly a urostlou postavu. A i kdyby neměl, to je jedno, prostě se nemám čeho bát a přitom se sakra pořád ne a ne odpíchnout z místa. Efekt z expozic z Bohnic je ten tam.

Já si jdu snad něco šlehnout. To je v prčicích.

Dane, nic si šlehnout nechoď, myslíš, že je ten strach skutečně tak iracionální nebo že je v tobě skutečně zranitelná část, která se bojí výsměchu/odmínutí? To by mě zajímalo, protože mě přijde tento strach docela logický, jestli jsi zažil nějáké emoční zranění. Tím, že si budeš neustále říkat, že se nemáš čeho bát, docílíš akorát toho, že se budeš ve finále bát ještě víc a pak se k tomu kritizovat. Zkus udělat opačnou věc - připustit si strach, snažit se rozumět z čeho vychází a přijmout své pocity v ten moment.

PS: Já to takhle zkouším, je to dlouhý a náročný...

Dane, mám podobné pocity.. Někdy je líp a někdy hůř.. Strašně to záleží na celkovém rozpoložení a náladě.. Johnny, díky za názor, máš pravdu.. Prostě musíme se naučit brát se takový, jaký jsme, i s tím, že někdy nepromluvíme.. Taky sama sebe tím někdy naštvu.. Dane, chodíš k psychologovi? Já konečně našla pro mě dobrou psycholožku, zatím jsem tam byla párkrát, ale od září budu chodit pravidelně jednou týdně.. Docela mi pomáhá.. Držím ti palce!

Johnny, samozřejmě, že je ve mě zranitelná část, která se výsměchu bojí, poněvadž jsem ten výsměch kdysi zažil. Ale nebyl to výsměch o nic horší, než zažívala spousta lidí na základce, to jen já jsem vůči tomu zranitelnější, protože prostě od narození mám nízký sebevědomí a hned si myslím, že si ostatní o mě myslí vše nejhorší, a tak dál bla ...bla...bla... no prostě SF klasika.
BÁT / NEBÁT: já taky zkouším obojí. Někdy si strach připouštím, poněvadž vím, z čeho vychází, ale jindy si říkám, že se nemám čeho bát, protože opravdu nemám - pár zkušeností s mým projevem, který byl ostatními dobře přijat, už taky mám, takže z toho vycházím. A konečně taky si říkám, že mě vlastně vůbec nemusí zajímat, jak budou ostatní reagovat, prostě si budu mlít co chci, dělají to všichni. Ale holt ten strach (nebo zkrátka jen nízké sebevědomí) v podvědomí stejně je a fyzicky mě nedovolí se normálně projevit. Znekvalitňuje můj projev, něco potichu mumlám, takže chápu, že to ostatní opravdu moc neberou. Já pokud narazím na jiného člověka dejme tomu se SF (kterého neznám), se chovám stejně, bohužel.

Peťko, každý je jednou dole a jednou nahoře, ale my se musíme ty amplitudy trochu snižovat, aby to nebylo z extrému do extrému.

Všechno je to jen a jen o té psychice zatracené. Všichni tu máme fyzicky velký potenciál zvládnout velké věci, ale kvůli špatně namíchané chemii v palici toho zvládáme tak možná 40 %. To je dost skličující.

Dnes se mi povedla parádní expozice!! Konečně po čase zase jednou něco!! JO!! Byl jsem na výletě v Oslu a zavítal jsem do skanzenu a v jedné vesnické chalupě připravovala "jakoby tradiční" pokrm místní děvčice. Kapku jsem se s ní dal do řeči, kolik za takovou brigádku má a podobně a tak se mi zalíbila, že mi to začalo vrtat hlavou: expozice panáčku, expozice, no, co takhle se trochu aktivizovat, co? S takovými myšlenkami jsem vyšel z areálu skanzenu ven a tam jsem si řekl: "kurňa, teď nebo nikdy". Na prvím rohu jsem koupil kytku a zamířil zpět do skanzenu. Před domem jsem počkal až zmiznou turisti, až budu mít volný prostor a v tom jsem vkročil dovnitř. Hezky jsem se usmál (zírám, že toho jsem vůbec schopen) a řekl jsem té slečně něco ve smyslu, že k hezké holce patří hezká kytka a že tam kdyžtak má i na mě číslo.
A jaká byla reakce? Vcelku milá; slečna mi nabídla kafe a trochu toho tradičního pokrmu a hezky poděkovala. Ani to nebolelo. Ju hůů!
Oxytocinový efekt potom trval zhruba hodinku, škoda, že tak krátce, ale i tak, mám z toho radost.

Dane to jsi fakt dobrej,já bych tohle nedal,teda ne ve střízlivém stavu.A co tě vedlo k této akci?
příležitost,překonat strach a dokázat si,že to zvládneš s pocitem,že tu ženu už nikdy neuvidíš(rozuměj,že to byl pouze objekt k experimentování)
nebo tě opravdu tak okouzlila,že si ztratil veškeré zábrany a šel jsi do toho pudově,tzn. že krása té dívky a to že s tebou začala komunikovat tě uvedlo do stavu ,kdy jednáš jako samec a v popředí jsou sexuální cíle?.
Jo a ještě jedna otázka,dokázal bys to samé udělat i v ČR ,přeci jen Oslo je daleko,tam když se něco nepovede,tak se s tou osobou už pravděpodobně nesetkáš.

Kluci to maj se SF mnohem horší než holky si myslím... Já bych v životě žádnýho chlapa první neoslovila, ale u ženský se to snese :-)

Davide, dopředu jsem nic neplánoval, ale ta holka mě okouzlila svým odzbrojujícím úsměvem a hrozně milým projevem (sama o sobě dejme tomu nebyla vysloveně kočka, ale na tom nesejde). Tak jsem si řekl, že zde by ta expozice mohla vyjít, nebo prostě mi byla sympatická, tak proč jí neudělat radost a ještě si u toho zatrénovat, že jo?
Další věc: na žádný sexuální cíle jsem v tu chvíli neměl ani pomyšlení, já jsem na romantiku.
A jestli bych to dokázal i u nás? To nevím, pravda je, že kdykoli jsem podobné skotačinky dělal, tak to bylo většinou v cizině. Ale ne proto, že bych se bál, že jí někde pak potkám, to spíš, že v cizím jazyce se schovají různé nedokonalosti projevu.
Musím to vyzkoušet i u nás, jen co je pravda.