Chodím na skupinovou terapii. Mátě někdo nějaké postřehy či rady ohledně toho ? Nebudu tu nic rozepisovat, protože hodlám zachovat mlčení. Spíše tedy všeobecné rady a tak no...

Skupinovka mi prisla super. Krome me rodiny to byli jedini lide, kterym jsem se dostal az tak lidsky blizko, prestoze ja osobne jsem jim pripadal velmi odtazity a uzavreny. Strasne rad bych se tam vratil nebo alespon zazil znovu neco podobneho, protoze v realu se neco takoveho neda vybudovat, hlavne ve meste, mesto, to je vrchol hnusu mezilidskych vztahu. Vesnice, kde jeste ziji tradice a lidove zvyky, tam jeste dycha duch pospolitosti a jednoty, jako v nejakem indianskem kmenu.

A jak si jí využil/a ke zlepšení ?

Tak ono toho je docela hodne. To hlavni napr...
Mnohalete ukrutne uzkosti se rozplynuly jako para nad hrncem.
Dale ta silna zkusenost, ze vesmes vsichni lide nejsou fotobunky, ale prozivaji silne emoce, predevsim strachy a uzkosti, prestoze to na nich neni vubec znat, bubla to pod povrchem.
Ze vetsina neuroz spociva v tom, ze lidi namisto aby emoce prozivali a vzali za ten nejprirozenejsi zpusob projevu, se snazi vse racionalizovat, zduvodnovat, vymlouvat, ofilozofovavat a jinak barikadovat.
Videl, zazil a uvedomil jsem si spoustu hloupych a smutnych vzorcu chovani, ktere cloveku zarucuji zarucene nestastny zivot, a ktere si jejich majitele nejsou schopni ci ochotni pripustit.
A co ty? Jake jsou tvoje odpovedi na otazky, ktere jsi doted polozil?

Alieno:
Po tvé zkušenosti, myslíš si, že toto je možné poznat a pochopit i v každodenním životě? Aniž by člověk skupinovou terapii podstoupil? Díky za odpověď

dodo, dokonce jsem slysel o lidech, kteri se sami vylecili z rakoviny, proste nejak zmenili rytmus zivota, nebo o lidech, kteri se sami dostali z drogove i alkoholove zavislosti, nebo jsem slysel o lidech, kteri se pouhym zajmem jakozto hobby o urcitou oblast vedy vypracovali na vyssi uroven, nez byl kdejaky doktor, ktery toto vystudoval ve skole. Myslim, ohledajice se zpetne kolem sebe, ze clovek zmuze i zdanlive nemozne. Preju ti hodne zdaru, abys byl co nejuspesnejsi.
Jen si jeste rikam, ze co cloveku pusobi vyraznou potiz a on se pred tim zacne vnitrne ustupovat a vnitrne se s tim nesrovna, zacne se tomu vyhybat, ze prave tohle jsou ty veci, ktere cloveka jednou zcela jiste znici.

Alieno, mohu potvrdit - v mém rodném městě znám jednoho chlapíka, který asi do 45 let byl celý život ochlasta, povaleč, klasický pijan. Pak se stalo nevím co, ale došlo u něj k totálnímu obratu, přestal pít, kouřit, začal chodit na procházky, začal kultivovaně hovořit, zcela se změnila jeho osobnost, jeho intelekt. Změnil se, jako by mu vyměmili mozek. Měl co dočinění se svědky jehovovými, od toho ale zběhnul, ale to byl asi ten zlom. Zůstal starým mládencem, který vede zcela odlišný život než žil do těch jeho 45 let. Zázraky se dějí. Ale to jen na okraj.

dodo, ano, to je presne muj "point". A protoze se mi nechtelo cekat do tech 45 let, a vubec, co to tady povidam, mozna i do duchodu? a zit takovy smutny zivot v uzkostech a fobiich, usebral jsem se s trochou pokory a odesel si popovidat za jednim hodnym panem doktorem a do spolecenstvi lidi, abych pochopil co nejdriv, jak oni mysli a citi a jak citim a myslim ja vuci nim. Vytvorila se tam takova atmosfera, jaka v praxi v realnem zivote neni snad ani mozna, leda tak nekde na venkove, kde si jeste lide mohou verit, ziji nekonzumni normalni prosty zivot, tak neco na takovy zpusob. A netrvalo ani dva roky a ja od te doby velebim nebesa, ze se mne sejmuly tu neskutecnou tihu uzkosti a vecneho strachu, ktery mne provazel od utleho mladi. Ale rust tim nekonci, prece jen mi te pokory jeste trochu zustalo. Tak ji preju i tobe.

Drobné dilema. Včera po skupině jsem šla se třema klukama ze skupiny na pivo. To znamená, že jsme nešli všichni, chodí nás tam pět holek a čtyři kluci. To je vždycky blbý, když jde jen někdo, protože to narušuje integritu skupiny. Neni to ale takový problém, pokud se neřeší něco závažného. Teď se ale řešilo. Jeden kluk nám řekl, že díky němu jedna holka nedávno otěhotněla a šla na potrat. Nechodili spolu, jen spolu spali. Říkal, že se z toho oklepal za dva dny a že to na skupině vůbec řešit nechce (řekl to jen nám, co jsme tam byli). Problém nastal, když jinej kluk ho začal přesvědčovat, že to je dost závažný a že by to na skupině říct měl. Já jsem zas měla názor, že když to má v sobě vyřešený, tak to tam vytahovat nemusí (jediný, proč by to měl říct podle mě i na skupině je fakt, že to řekl nám). Nakonec z toho ten kluk vybruslil tim způsobem, že to je už náš konflikt (jako můj a toho kluka, co si myslí, že by to měl říct) a víc se k tomu nechtěl vyjadřovat.
Já se chci zeptat, jestli si myslíte, že by to měl říct, i když to má v sobě vyřešený, nebo ne. Já skupinu chápu jako místo, kde se řeší subjektivně důležité věci, které člověk aktuálně není schopen zvládnout svými silami a ne objektivně závažná témata. Co myslíte?

Takove problemy se resi tam, kde se nedodrzuji pravidla skupiny a lidi se schazi i mimo. Samozrejme driv nebo pozdeji vytahne neco vice ci mene duleziteho, co mu samozrejme prijde jako uplna kravina treba, ale ve druhych to vyvola velke emoce. Kdyby ten clovek byl s tim skutecne vyrovnany, bud by nemel duvod to vytahovat ani pred vami, nebo naopak o tom mluvit na skupine. Takze vyrovnany s tim nebude. Treba se boji odsouzeni ostatnich, nebo, coz se stava casto, si chce cast lidi koupit, zavazat, vyhranit tim, ze jim sveri sve tajemstvi a ostatnim to zamlci. O to tady ale nejde. Zkupina funguje na principu otevrenosti a duvery. To, ze ten kluk to nechce vytahovat na skupine je jeho vec. To, co vuci nemu nebo jinym prozivate, je to, proc se chodi na skupinu, aby se o tom mluvilo. Bylo by krajne nefer drzet nejaka tajemstvi, ktera nedodrzenim pravidel skupinove terapie vznikla, pred ostatnimi cleny. Takze tady nejde o to, co delat, ale delat, co je vasi povinnosti na skupine a to je mluvit o pocitech, predevsim vuci clenum skupiny. Vase soucasne emoce samozrejme ovlivni vice mene dalsi reakce na tohoto cloveka a mohou byt pro druhe nesrozumitelne, ale verim, ze i tak je terapeut rozlusti a ta neferova tajemstvi vynese na svetlo, pokud to neudelate vy.

Vim, že to je nedodržování pravidel. Problém je ale, že jak je to skupina vyloženě mladých lidí (nejstaršímu je max 32), tak se to těžko dodržuje. Když bych s nima nešla, tak bych z toho dění vypadla. Navíc jsou to ve většině fajn lidi, se kterýma se moc dobře povídá a je to možnost jak komunikovat s neSF lidma, což je důležitý. Jsou tam i takové impulzy, že bychom jeli společně někam v létě, což mi přijde, že asi neni právě ok, protože by určitě nejeli všichni a rozštěpilo by se to.
Jinak já problém toho kluka, co jsem popsala, na skupině nevytáhnu, protože mi to nepřísluší, je to na něm. On říkal, že to tam klidně poví, pokud na to do toho týdne nezapomene. Tohle přesně značí podle mě, že to hodil za hlavu, když má dojem, že si nevzpomene.

Tak pokud tuhle terapii hradi clenum pojistovna, tak to je mi vazne lito tech penez, ktere na to z mych dani byt par halirema prispivaji.
To je jako chtit se dostat z alkoholismu, ale jelikoz ono je tak prijemne si dat aspon sklenicku, aby si clovek tak krasne popovidal s druhymi, kteri prece taky chodi na sklenicku, tak ja si tu sklenicku taky dam. Vlastne vubec nechapu pravy duvod, proc ti lidi na skupinu chodi. Bud nechapou, o cem skupina je, nebo uvazuji takovym zpusobem, ze se ani nedivim, ze jakekoli psychicke problemy maji.

Ale ne, to vůbec neni to samý jako dostávat se z alkoholismu a dát si skleničku. V tom je sakra rozdíl. Mám dojem, že mi víc lidí říkalo, že se s lidmi ze skupiny schází. Je fakt těžký se tomu vyhnout. Ale taky mi to nepřijde ok.

co poradit - dobře té doby využij, aktivně se zapoj, povídej o sobě, nebo jen tak mlč a prostě tam buď, jak to půjde :)

mohl by mi někdo poradit, kam chodite na skupinovou terapii nebo kde teď nějaké probíhají? Ráda bych chodila,ale musím to zkombinovat i s prací.
díky za indo