Sociální fobie Sociální fobie   
 
Témata  |    1   přihlásit | registrace  

Hlavní menu

   Úvod
 Články
 Terapeuti
 Knihy
 Vaše příběhy - vložit
 Vaše tvorba - vložit
 Fórum - založit téma
 Pokec -stav
 Seznamka
 Ankety
 Kalendář
 Poradna
 Odkazy
 Kniha návštěv
 Kontakt
 


TOP

  Příspěvky na provoz webu, 29.03.2020, 01:24
Hledají se všichni z Ostravska, 01.03.2020, 09:34
Ztrata panictvi/panenstvi u lidi ze SF,kdy ?, 29.10.2019, 22:40
Filmy, 18.05.2019, 23:19
Zaměstnání a sf, 01.11.2016, 19:13
|Něco pro radost, 06.08.2014, 11:54
Vědecké zajímavosti, 06.08.2014, 11:37
Sociální fobie a křesťanská víra, 13.06.2014, 16:06
Naše občanské sdružení, 19.09.2013, 15:51
Pomohla někomu AD na SF?, 16.01.2013, 21:55
 
Celkem: 30 Zobrazit vše


Aktuality

  19.09.2010, 17:36
Byly aktualizovány informace o občanském sdružení Sfinga, o.s. Obecné informace, cíle, kontakty, termín srazů ...zobrazit

02.08.2010, 22:35
Diskuzní fórum nyní dostupné přes RSS čtečky. Zdroj XML Atom 1.0 http://socialnifobie.info/feed/ Případné pr...zobrazit

10.07.2010, 15:08
Portál dostal nový plášť! Náměty a připomínky jsou velmi vítány. Především pak, pokud naleznete chybu, ozn...zobrazit

08.07.2010, 12:54
Zdravím vespolek Dnes došlo k nasazení nového motoru fóra. Z vnějšku se vcelku nic nezměnilo, ale uvnitř do...zobrazit

 
Celkem: 4 Zobrazit vše



Můj příběh - extrémní třesavka11. března, 19:38
Ahoj všem, na úvod jenom, jsem moc rada (asi jako většina zde) za tyhle stránky.

Chtěla bych se aspoň v nějaké zkracenejsi verzi svěřit se svým problémem týkající se SF. To, ze mám SF jsem si uvědomila na střední škole, nevím proč a jak se to stalo, ale bylo to skoro ze dne na den. Jen chci podotknout, ze nikdy jsem nebyla sikanovana, měla jsem kolem sebe vždycky kamarády, v kolektivu jsem neměla problém apod. Jen jsem od “jakziva”, co jsem se začala vnímat jako žena, měla problém se sebevědomím a to fakt extrémní, na každém me části těla si něco najdu a dá se říct, ze až nesnáším. Ostatní to nechápou a většina si mysli, ze na sebe chci asi jen tímto upozornit nebo ze potřebuji tvrdit opak.

No ale k největšímu mému problému: třes, extrémní třes! Rukou, nohou, proste všeho co snad jde :-D. Například jsem do minulého roku pracovala na recepci. Nedokázala jsem ale psát před lidma, odnést kávu, dokonce vyfotit nadřízenými fotku!, když tam přišel někdo koho znám, když jsem si měla promluvit s nadřízeným, když jsem musela jen něco držet před zraky ostatních - ve všech těchto a snad milion dalších vždycky extrémní třes celého těla, bušení srdce a zrudnuri a následně moje myšlenky, co jsem za neschopného trotla. Další třeba když potkám někoho známého nebo i jen podle vidění nečekaně na ulici - extrémní zvýšení tepu, třes a rudnuti.

Strasne rada bych pracovala třeba v nějakém hezkem bistru/kavárně apod, jenže já bych nedokázala odnést ani jedno kafe zákazníkovi!

Chci se zeptat, mate někdo podobne zkušenosti případně tipy, jak to zkusit překonat? Pokud se to vůbec dá. Vzdávat se nechci, uvědomuji si tu iracionalitu v dane situaci, ale tělo proste nikdy neposlechne. Sportuji, odpocivam, mám kamarády, hodně čtu, ale toto me tak šíleně omezuje v životě.

Moc děkuji za všechny tipy a reakce. :)
Přidat k oblíbeným | Dolů | Odpovědět   

Scafé|profil:Re: Můj příběh - extrémní třesavka 12. března, 10:04
Ahoj. :)

Ano, taky jsem ráda za tyhle stránky a touto cestou dík tvůrci (tvůrcům).

Tip jak překonat tvůj problém mě napadá ten, aby sis k sobě a ke světu našla zdravý vztah (a ne že nesnášíš své tělo a na každé jeho části si něco najdeš... :)). Zkoušela jsi terapii? Třeba nějakou vlídnou empatickou psycholožku nebo naopak psychologa? Který by ti pomohl vytvořit ke světu (ty jsi jeho součástí) vlídnější postoj...

To, že sportuješ, odpočíváš, máš kamarády a hodně čteš, je dobré, ale důležitější mi přijde, jakým způsobem ty činnosti prožíváš... Bude tam větší problém, když ti chybí harmoničtější přístup k sobě samé...

A kavárny jsou úžasná místa (srdíčko). Sama si tam jen dávám kafe a dort. Pracovat tam (např. pro majitele, kterého bych si vážila) nebo mít vlastni kavárnu by byl můj sen. :)

Hodně štěstí. :)
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

browny|profil:Re: Můj příběh - extrémní třesavka 12. března, 12:31
Já neděkuji tvůrcům těchto webových stránek.

Vy budete asi z nějakých neznámých důvodů "vyvolené", že vás tu nikdo bezdůvodně neuráží, nenapadá slovně třebas přezdívkami, retardované píče, kdy šukáte, nešukáte, máte hlavy prázdne, piče prázdne, v hlavě místo mozku, bramboru, aby jste si otevřeli sex privat, že jste hospitalizované na lůžku v kleci.

Kdybych mohla, tak za tyto depresivní stránky bezdůvodné Šikany, bych třebas aj takového z prdelexichtu, xichtu v módě, bradě, kopla do toho zasratého, smradlavého, vysezeného u PC zadku.
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

browny|profil:Re: Můj příběh - extrémní třesavka 12. března, 14:51
Kdo ví s jakou ohavou, štětkami chrápal.
Zřejmě není vůbec panic, za koho se vydává.
Kdo ví jaké problémy s kdejakými pizdami si nadělal a teď neví co se sebou.

Honit si tak akorát chuja na lidském neštěstí.

Odporné webové stránky!!!!!!!!!!!
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

qwerwe|profil:Re: Můj příběh - extrémní třesavka 12. března, 15:26
Browny, tak proc je navstevujes?
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

qwerwe|profil:Re: Můj příběh - extrémní třesavka 12. března, 15:49
Mido, stava se ti to jen pred lidmi? Co kdyz lidi okolo nejsou, tak problem nemas?

Taky se mi stava, ze se mi pred lidmi klepou ruce, dost pomohlo prestat resit, co si o tom kdo mysli. Spousta lidi ma nejaky problem, i starsim lidem se tresou ruce. Tim, ze si to budes vycitat a resit to, si to jen zhorsujes. Kdyz se dokazes smirit s tim, ze se to proste stava, tak se to muze casem zlepsovat. Ze zcervenas, toho si ani druhy clovek nemusi vsimnout a kdyz, tak nemusi poznat pricinu, muze ti byt proste horko nebo cokoliv. U nejakeho toho foceni klidne muzes priznat, ze se ti dost klepou ruce, ze by bylo lepsi, kdyby to vyfotil nekdo jiny. Proste si myslim, ze kdyz si to prestanes vycitat a resit, jak to pusobi na druhe, ze se ti dost ulevi.
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

IhaSePot|profil:Re: Můj příběh - extrémní třesavka 12. března, 18:30
Zdravím, je to o tréninku.
Já taky neuměl dříve mluvit nahlas a zřetelně před lidmi. Bylo mi hrozně nepříjemné bavit se o sobě. Dneska prakticky nedělam nic jiného, než že mluvím o sobě :D (vtip)

Já jsem měl vždy pocit, že jsem zbělal a že jsem ztuhnul a nemohl jsem se hýbat a když jsem se pohnul, bylo to jako mechanický pohyb.

Tady kolega si myslí, že když si to přestaneš vyčítat a řešit, že to přestane. Opět musím odkazovat na svou diskusi, kde tvrdím, že tohle si může říct člověk, který o sobě má znalosti, ten který je nemá mu je tato rada k ničemu, stejně to podvědomě bude řešit.
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

IhaSePot|profil:Re: Můj příběh - extrémní třesavka 12. března, 18:30
browny,

nech už to být, ať už chceš nebo ne, každý vědomě či nevědomě někomu ublížil...
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

Mido|profil:Re: Můj příběh - extrémní třesavka 12. března, 22:46
Ano, jen před lidmi. Doma si v klidu odnesu plný tac a nic :-D. Ještě takový poznatek, napr když mám něco podržet nebo jak jsem psala vyfotit šéfovi, tak absolutní třes rukou i nohou, který rozdychavam i několik minut, ale když to je například pro kolegu, tak skoro nic, jen takový ten jemný nenápadný třes maximálně. A ještě to mám napr s pohlednymi nebo úspěšnými muži. Nebo proste vzdy podle toho, jak na me ten dotyčný působí, jsem strasne vnímava a citlivá (až precitlivela) a to me vždy ovlivní. Teď jsem se dostala do fáze, ze nemůžu už chodit ani na manikuru na nehty! Naposled se mi tam tak roztrasly ruce, ze po sobě všechny manikerky pokukovaly, jestli jsem ok :D No proste me to neskutečné ovlivňuje v žití, pořad přemýšlet nad tím, jak to případně udělat jinak, jak se vyhnout apod. A to zkouším i metodu “hození do řeky”, z 99% vždy třes. To červenani bych ještě tak nějak přešla, ale tohle je fakt sileny. Já už například vidím jenom ze se připravuje káva a už se začínám třást :D milionkrát jsem zkoušela v tu chvíli myslet na něco jinyho, vtipnyho,smutnyho.. dechový cvičení, nic...mozek odejde a tělo si děla co chce.
A ještě se mi to děje, když me někdo pochvali, přijde mi nejaka nepříjemná sms nebo telefon, z toho mám až vyskakane hekticke skvrny v dekoltu.
Takže myslíte, ze nějaké sezení, terapie s odborníkem by mohly ještě ještě zabrat?
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

Rest|profil:Re: Můj příběh - extrémní třesavka 13. března, 06:14
Mido:
Tohle znám, měl jsem to taky. Hrozný třes rukou, když jsem nesl tác s jídlem v jídelně, nebo hrnek čaje. Klepající ruka se lžící, rozlévající polívku. V extrémním případě třes hlavy, nebo i celé horní poloviny těla. To samé s foťákem a focením.
U mne asi byly hlavní důvody nespokojenost s vlastním tělem, sebou samým, ještě podpořená předchozími traumatickými zážitky. Občas se navíc našel "dobrák", který měl potřebu mi to moje třesení veřejně připomenout.:-)
Zdá se, že to máš prostě v situacích, které sama považuješ za důležitá, a chceš aby dopadly dobře. Typicky vystupování před "autoritami". Mám stejnou zkušenost jako qwerwe, s věkem, jak už některé věci přestávají být pro člověka důležité a máš nadhled, se mi to začalo velmi pozvolna samovolně zlepšovat. V kratším čase, a s dobrým výsledkem, to může řešit asi jen kvalitní terapie. Je mnoho terapeutických přístupů, takže jedině zkoušet, který z nich bude právě tobě vyhovovat.Jestli to vnímáš jako důležitý problém, neváhej a oslov odborníky, terapeuty.
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

průleťák|profil:Re: Můj příběh - extrémní třesavka 13. března, 12:19
nejspíš zanedbaný sex..
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

MiAd|profil:Re: Můj příběh - extrémní třesavka 14. března, 23:42
Ahoj, třes rukou (v extrému i hlavy popř. celého těla) byl můj největší nepřítel a projev SF v minulosti. Uvědomovaná pozornost na ruce, přesně jak popisuješ. Nemožnost společného stravování, nemožnost někomu něco přidržet při práci, někoho vyfotit na požádání, nošení nápojů, přípitky, psaní ve škole/práci na tabuli... V podstatě před mnoha lety jsme dávali na psychologia.sk (SF fórum) dohromady množství tipů, jak si v podobných věcech ulehčit, jak je částečně obejít. Vesměs je to jako vždy jen o vlastním rozpoložení, myšlenkách, které rozjedou úzkostnou reakci, tedy mj. adrenalin a třes.
Nahoru |  Dolů |  Odpovědět    

Scafé|profil:Re: Můj příběh - extrémní třesavka 17. března, 10:08
Mido: Terapie je mimo jiné o tom přeučit se z dosavadního způsobu žití na jiný, takže samozřejmě by mohly zabrat... To o nich tak pochybuješ, přijdou ti neužitečné, zbytečné, nebo se prostě bojíš tam dojít a nechceš to tady napsat?
Nahoru |  Odpovědět    

  1  


Témata





Pro vkládání příspěvků, je nutno být přihlášen.
Pokud jste již registrován, přihlaste se zde.
Pokud nemáte doposud registraci, registrujte se zde.
Zaslat zapomenuté heslo zde.




Přispějte na provoz

 
Transparentní účet: 2101324062/2010

Privátní účet: 2701324074/2010
 


Plánované akce

  Hledají se všichni z Ostravska, 01.03.2020, 09:34
Praha - akce, 25.02.2020, 19:13
Setkání v Českých Budějovicích, 24.02.2020, 23:31
Sebezkušenostní pobyt 25.-28.10.2019, 14.10.2019, 10:31
Sraz Hradec Králové, 09.10.2019, 22:16
 
Celkem: 127 Zobrazit vše


Hledat

 
  
Web Témata 
Příspevky
 
 


Anketa

 

 
Vypsat všechny ankety


Google search

 

 


Návštěvnost

   


       SF na Lidé.cz
       SF na Twitter
       SF na Facebook
       RSS 2.0, Atom 1.0